Co zjistila Laboratoř čisté energetiky EG.D? Desítky tisíc samospotřebitelů musí lhát jako když tiskne jenom proto, že ERÚ neschválil výjimku prokazování.

V roce 2019 jsme implementovali nařízení EU 2016/631 (RfG) do kodexu PPS a PPDS. Klíčovou povinností výrobců (tedy i samospotřebitelů) je prokázání shody VM (výrobního modulu) s vydaným nařízením RfG. Možnosti prokázání shody je certifikát, uznání zahraničního certifikátu nebo výjimka udělená ERÚ. Certifikát může vydávat pouze certifikátor (subjekt jehož akreditaci provádí pobočka Evropské organizace pro spolupráci v oblasti akreditace, zřízená podle nařízení EP a R 765/2008).

V současném stavu prakticky neexistují subjekty které jsou schopni tyto zkoušky nebo simulace pro výrobce zajišťovat. A vzhledem k tomu že u VM A1 (s výkonem do 10,8 kW) platí dnes:

• Certifikát=0

• Výjimka ERÚ=0

• Zahraniční certifikáty=0

Jak lze tuto chybnou a právně nelichotivou situace řešit? Pokud by distributoři striktně požadovali a kontrolovali požadování doložení certifikátu od akreditovaného certifikátora nebo faktické doložení zkoušky měřením – zastavili bychom veškeré procesy připojování do elektrizační soustavy. Pokud by totiž distributor trval na zkoušce nebo simulaci, znamenalo by to pro každý jednotlivý malý zdroj do 10 kW příjezd velkého kamionu nebo malé V3S (podle typu technologie) a uhrazení poplatku za provedenou zkoušku a simulaci v řádu vyšších desítek tisíc Kč (podle našich propočtů 70-150 tis. Kč). Proto se již několik let distributorů, může a musí beztrestně lhát a oni tuto lež akceptují, že zkoušky a simulace byly provedeny. Právní stát v energetice již dlouho zůstal stát. A stojí zase, opodál.

S pověřenými zaměstnanci laboratoře EG.D jsme se několikráte potkali a jsme rádi, že iniciativa vychází z jejich strany, když EU ani ERÚ mlčí. Je totiž důležité přesně kontrolovat a stanovovat technické podmínky střídačů, které si pustíme a připojíme do naší české soustavy a propojené evropské energetické soustavy. Pouze je škoda, že samotné splnění normových požadavků na střídače nestačí k definici vyhodnocení „dobrých“ a „špatných“ výrobců střídačů. Proč je tak těžké říci o některém výrobku, že ho do české soustavy nepřipojíme i když to bude možná někdy výrobek od světově proslulého výrobce?

Záměrem laboratoře čisté energetiky do procesu online žádosti o FVE v rámci EGD zahrnout i tabulku doporučených střídačů. V rámci vyplňování žádosti bude zákazník upozorněn tabulkou na doporučené střídače společnosti EG.D, které splňují náležitosti vzhledem k jeho povinnostem vyplývajícím ze smlouvy o připojení. To však bude jen počátek. Jak uvádějí pracovníci laboratoře „Výsledky zatím nejsou dobré. Ale se všemi uvedenými výrobci (dovozci pro ČR) jsme v kontaktu, pravidelně testujeme nové verze firmware a postupně se nám daří zjednávat nápravu. Hůře na tom mohou být ostatní výrobci, kteří buď nekomunikují nebo firmy které si kupují střídače přímo z čínské distribuce“.

Podle uveřejněného materiálu na stránkách MPO testování střídačů probíhá podle jednotné metodiky pro všechny 3 laboratoře (ČEZ distribuce, VUT Brno, EG.D). V případě připojení neotestovaného střídače nemusí vlastník FVE splnit požadavky vůči příslušnému provozovateli distribuční soustavy (neplnění podmínek smlouvy). Může tak přispívat ke zvýšenému napětí v daném místě a snižovat si životnost elektrického zařízení v odběrném místě. V případě připojení k síti mimo parametry může v krajním případě ohrozit až zdraví lidí pracující v interní elektroinstalaci nebo na distribuční soustavě.

Podle dosud uveřejněných tabulek patří jen hrstka produktů splňujících zpracovanou metodiku připojování a pokud vynecháme střídače, které nesplňují asymetrický provoz, pak se jedná o pouze jediného výrobce SOLAX X3 G4. V případě sestavení z jednofázových střídačů jednoznačně zvítězil Victron u typů Multiplus II 3000 a Quattro 8000/48.

Zdroj: MPO, EG.D, ČFA